Triatlon Kněžice
Zlaté Kněžice 2015
V úvodu dnešního reportu se přenesu o rok zpět, kdy jsem jako fanoušek sledoval výkony borců na tehdy 10. ročníku Kněžického triatlonu. Mé povzbuzování směřovalo samozřejmě nejvíce na zúčastněného syna Jindru a bratra Jardu.
Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že příští rok budu stát na startu tohoto závodu a co více, že budu "na bedně", doporučil bych mu buď aby po skončení vycházek požádal MUDr. Chocholouška o silnější léky
a nebo bych ho upozornil, že zázraky se dějí jen v pohádkách.
A já vám teď takovou malou pohádku z 11. ročníku Kněžického triatlonu konaného 4. 7. 2015 nabízím. "V Kněžicích jsou letos nově štafety." To byla první slova, která jsem slyšel z úst mého syna Jindřicha po návratu z dovolené ve Velkém Mederu, přesně týden před závodem. Přemlouvat Jardu, který v Kněžicích závodil už tolikrát, že patří k "inventáři" tohoto závodu a letos mu zranění dovoluje prozatím jenom běhat, jsme opravdu nemuseli. A tak byla Procházkovic family štafeta na světě.
Hned následující den zahajujeme ostrý trénink. Jarda se snaží získat úrazem ztracenou formu v běhu a já odjíždím s Jindrou do Koutů, předvést na zdejším rybníku své plavání. Přestože počasí ke koupání zrovna nevybízí, vrháme se do vody a ouha.Následující dny bojujeme oba s nepříjemným nachlazením. Místo dolaďování formy pronikáme do tajů Preissnitzových zábalů a snažíme se nepředávkovat zázvorem.
Přichází sobota, přijíždíme na místo s jasně stanovenou taktikou. Mým úkolem je hlavně doplavat a udržet co nejmenší ztrátu. Nejsilnější článek štafety Jindra se pokusí vymazat případné ztráty a nepochybujeme, že bojovník Jarda se pro případný úspěch vydá ze všech sil.
V 10.00 zazní povel ke startu a odhodlaně se nořím do rybníka. Asi po 100 m. zjišťuji, že toto plavání bude úplně jiné než plavání před týdnem ve vyhřátém a hlavně poloprázdném bazénu ve Velkém Mederu. Stržen tempem závodu, přichází probémy s dýcháním. Ty se znásobí po několika dalších metrech, kdy si pořádně loknu. Od té chvíle je to už boj "o přežití". První část úkolu-doplavat je sice splněna, ale ztráta se zdá bý velká.
Zde by se v pohádce měla objevit dobrá víla a pokropit mě "živou" vodou, ale to se nekoná.Času na vydýchání je málo, je třeba vyrazit na trať povzbudit Jindru na kole ve dvou 9-ti km. okruzích. Už po prvním kole je vidět, že Jindra bohatě využívá své zkušenosti a táhne naši štafetu vzhůru.
Připravený Jarda
netrpělivě vyhlíží JIndru, ten se vzápětí objevuje,
aby skvělým 5. nejlepším časem závodu vytáhl naši štafetu na první místo a dopřál Jardovi v běhu luxusní náskok téměř čtyř minut.
V té chvíli už začínám věřit, že nás bedna nemine. Asi po 20-ti minutách je rozhodnuto, Jarda si zkušeně pohlídal soupeře a je vymalováno.
Být na bedně je krásné, díky kluci. Při gratulaci od 2. týmu v pořadí zaznělo: "příští rok vám to oplatíme." Tuto výzvu nebereme na lehkou váhu, víme že obhajoba je vždy těžší, ale my přijedeme za rok také silnější.
